Jak rozjímat (meditovat)

"Rozjímání je snaha mysli vypátrat pod vedením rozumu význam skryté pravdy." (Scala paradisi)

V rozjímání (neboli meditaci) přemítáme vlastními představami, rozmýšlíme vlastními pojmy a chceme naší vůlí to, co jsme z daného textu v meditaci promysleli sami před sebou.  Rozjímání usiluje o vnitřní pochopení slova Božího, jeho významu a smyslu pro nás tady a teď. V rozjímání se učíme slyšet mluvícího Boha. "Kdo má uši k slyšení, slyš." Mk 4,23

Rozjímání (meditace) je vždy osobní hledání a tázání, snaha o sebepoznání. Například takto:

"Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas ..."

Efeským 5:15-16

Jak žiji? Jak trávím tento svůj čas, o jehož trvání nemám žádnou jistotu? Promarněný čas je promarněný navždy, nelze ho vrátit. "Někdy se mi vracívá sen, nevím, odkud se mi vzal, snad z nějakého obrazu: na moři loď a nad ní se naklání anděl s hodinami; čas po čase skane z těch hodin krůpěj do moře a anděl praví: Zas jedna minuta uplynula. Ten sen si vždycky uvědomuju jako výstrahu: Dělej, pracuj, dokud tvé minuty plynou." (K. Čapek: Hovory s TGM)

Jaké jsou mé cíle, mé touhy, má chtění, která rozhodují o tom, jak trávím čas? Dělám vždy dobré věci? Ale to by nestačilo, dělám to nejlepší? Nebo mívám pocit prázdnoty, bezesmyslnosti mého konání či dokonce znechucení nad marností svého jednání? Teď se otevřeně podívám pravdě do očí, pravdě o sobě, o svých cílech a jejich hodnotě. Protože mé cíle rozhodují o tom jak jednám a oč usiluji. A to jak jednám a o co usiluji určuje, jak trávím čas, tedy jak žiju. Opravdu žiju tak, jak chci? Protože já toužím žít život šťastný, pokojný, naplněný tichou radostí. Život, který nepoškozuje mne ani druhé, ale je oslavou Boha, k jehož podobě jsem stvořen. "V poznání pravdy, v mravním řádu, v účinné lásce máme už v tomto životě podíl na věčnosti - prodlužujeme svůj život ne o dni nebo o léta, ale o věčnost." (K. Čapek: Hovory s TGM)