Postní meditace: Kontemplativní modlitba

24.03.2022

Oh, I don´t care 
where autumn clouds 
Are drifting to. 

Oh, nestarám se
kam mraky podzimní
jsou unášeny.

Bufu (japonský básník 18. století)

Sitting quietly, doing nothing, Spring comes, and the grass grows, by itself.

Tiše sedět, nic nedělat. Jaro přichází a tráva roste, sama sebou.

Matsuo Basho (japonský básník 17. století a zakladatel básnické formy haiku)

Žiji, však nežiji sobě, -
Tuším, i když nedozírám;
Zmírám tím, že neumírám.

Vím, že nechci žít svým já,
V Bohu žít, v tom život tkví,
Všem chci předat poselství:
Kdo bez Něho život má,
Tisíc smrtí prožívá.
Pramen bytí otevírám,
Zmírám tím, že neumírám.

Jan od Kříže

Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí [zjevně]. Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte proto jako oni; vždyť [Bůh,] váš Otec ví, co potřebujete, dříve, než jej poprosíte.

Matouš 6:6-9 

Texty ke čtvrtému setkání postních meditací.

Latinské slovo contemplatio odpovídá řeckému theória a znamená nahlížení skutečnosti tak, jak je. Jde o pozorné a zároveň nezaujaté (pasivní) nazírání Reality, Boha. Kontemplace je poznání, ale není výsledkem našeho myšlení (diskursivního rozumu), ale jedná se o přímé nahlížení. Tomáš Akvinský rozlišuje ratio a intellectus. Nazírání (intellectus) poznává jednoduchým pohledem (prostým vhledem), diskursivní rozum (ratio) však vyvozováním, myšlením, postupováním od jednoho k druhému. [1] Podobné rozlišení je přítomno i v patristických textech: dianoia a noús. "Jestliže první výraz přeložíme jako 'rozum', ten druhý pojem vyjadřuje spíše 'mysl', která je ze své přirozenosti intuitivní, 'vidoucí', jako by byla 'vnitřním smyslem'." [2] Někteří autoři používali místo termínu mysl termín srdce. "Sestoupit z hlavy do srdce" byla instrukce k přechodu od dialogického, logického a analytického myšlení ke kontemplativnímu zření (myslí, srdcem, noús). Kontemplace je vhled naší mysli, poznání srdcem toho, co je přítomné, Reality, Boha.

Takové rozlišení je velmi důležité, protože umožňuje vyhnout se dvěma chybám. Přílišného spoléhání se na náš běžný rozum (ratio), snahou pojmově pochopit a uchopit Boha, Realitu samu, což je dle křesťanské tradice nemožné. Na druhé straně by bylo velkou chybou tento rozum zavrhnout jako pro duchovní život neužitečný.

Kontemplace tedy není jakákoliv metoda, ale cílový stav: "Nahlížející našel, co myslící hledá; je to přítomné a 'před očima'.[3] Ještě je třeba zmínit důležitou věc, že kontemplace je milost, nelze si ji zařídit našimi aktivitami, ale můžeme a máme se k ní disponovat. Naše přirozená schopnost poznávání (přirozená síla stvořeného rozumu) nestačí na vidění skutečnosti tak, jak je (Reality). Naše rozumové schopnosti musí vzrůst z Boží milosti. Toto zvětšení rozumové síly nazýváme osvícením rozumu. [4]

Bránou ke kontemplaci neboli disponování se ke kontemplaci (která je milostí) je dobrý život, nikoliv pouze nějaká metoda modlitby nebo meditace. Různé metody meditace a modlitby jsou nezbytnou součástí dobrého života a proto je třeba vybrat a především praktikovat moudrou a dobrou metodu modlitby.

Kontemplativní modlitba je druhem modlitby, která bezprostředně směřuje ke kontemplaci. "Tedy co bychom měli dělat? Měli bychom začít opuštěním sebe, oproštěním se od sebe. Protože tak opustíme všechno. Opravdu, když se člověk vzdává království a celého světa ale drží se sebe, neopustil nic. Když ale člověk opustí sebe, pak i když si ponechá cokoliv, bohatství nebo čest nebo cokoliv, opustil vše." [5]

Při kontemplativní modlitbě není pozornost zaměřena na jakýkoliv užitek nebo prospěch, ale na čisté bytí (čisté uskutečnění), je to "mlčící vnímání skutečnosti" [6]. V praxi to znamená, že si najdu vhodnou pozici, která je pohodlná natolik, abych v ní vydržel 15-30 minut, ale zároveň ne příliš pohodlná, abych neusínal. Nejběžnější je rovný sed na židli nebo na klekačce. Oči mám otevřené, ale netěkám pohledem (možné jsou i zavřené oči). Pozornost soustředím na dech a slovo nebo několik slov (např. "Ježíši Kriste" nebo "Pane, pospěš mi na pomoc" apod.). Pokud se mi v mysli vynoří nějaké myšlenky (distrakce) nevšímám si jich, zaujmu zcela neutrální postoj. Neodmítám je, nezaháním je, neanalyzuji je, nerozvíjím je, nehodnotím je. Pozornost je stále maximálně upřena na dech a slovo. Pokud se přistihnu, že jsem ztratil pozornost a bloudím v myšlenkách, bez hodnocení se prostě jen vrátím k dechu a slovu. Od kontemplativní modlitby neočekávám ani nevyžaduji nějaký užitek, duchovní pokrok, zklidnění atd. Podstata této modlitby je v odevzdání všeho Bohu, opuštěním sebe, oproštěním se od sebe. Je to jednoduché, ale není to snadné.

Budu se tedy modlit v tichu a samotě mé vnitřní pouště. Očistím a vyprázdním své srdce, aby se v něm nevypínalo mé já, aby v něm nebyly mé pyšné představy o mých znalostech Boha, aby v něm nebyly požadavky na Boha, na to co mi má modlitba dát, čeho mne má zbavit, co a jak má Bůh zařídit. Vyprázdním své srdce od každé touhy po odměně, ode všech představ, názorů, předsudků, odsudků, pojmů, sporů, přesvědčení, ode všeho, co vlastním nebo co bych chtěl vlastnit. V této tichosti a prázdnotě se zcela odevzdám do Božích rukou ve víře, naději a lásce, protože jenom Bůh ví, co potřebuji.


[1] Sed intellectus et ratio differunt quantum ad modum cognoscendi, quia scilicet intellectus cognoscit simplici intuitu, ratio vero discurrendo de uno in aliud. (STh I q. 59 a. 1 ad 1)

[2] J. Beníček. Teologická obnova podle starců. In Salve, 1993, č. 4, s. 13.

[3] Josef Pieper: Štěstí a kontemplace. Krystal OP, 2021, s. 63.

[4] Cum igitur virtus naturalis intellectus creati non sufficiat ad Dei essentiam videndam, ut ostensum est, oportet quod ex divina gratia superaccrescat ei virtus intelligendi. Et hoc augmentum virtutis intellectivae illuminationem intellectus vocamus. (STh I q. 12 a. 5 co.)

[5] Meister Eckhart. The Essential Sermons, Commentaries, Treatises, and Defense. Paulin Press, 1981, s. 249.

[6] Josef Pieper: Štěstí a kontemplace. Krystal OP, 2021, s. 62.