Postní meditace: Zlo

Media vita
In morte sumus

Uprostřed žití
Jsme ve smrti.

Kořenem všeho zla je nedostatek poznání.

I kdybych šel údolím nejhlubší tmy, nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou (u mne).

Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem (...)

První setkání postních meditací.

Obvykle si myslíme, že zlo páchané lidmi je výsledkem jejich šílené a zvrácené mysli. Tedy mysli nějak výjimečné, zcela odlišné od mysli běžných lidí. Je to ale opravdu tak? Když Hannah Arendtová pozorně sledovala proces proti nacistickému válečnému zločinci Adolfu Eichmannovi, dospěla k překvapivému názoru, že zlo je banální.

Termín "zlo banální" poukazuje na tu znepokojivou skutečnost, že naprosto průměrní a normální lidé mohou páchat činy, které překračují veškerou míru lidské představivosti. Páchají nebo se podílejí na hrůzných činech z pouhé bezmyšlenkovitosti a neschopnosti si vůbec představit, co způsobili. Jsou neschopní pochopit podstatu způsobeného zla, mají subjektivní pocit neviny, neumějí si představit cokoliv z perspektivy jiného člověka.

"S Eichmannem byla právě ta potíž, že se mu mnozí podobali a že tito mnozí nebyli ani zvrácení, ani sadističtí - že byli a dosud jsou příšerně, ba hrůzostrašně normální. Z hlediska našich soudních institucí a mravních norem posuzování byla tato normalita dalekosáhle děsivější než všechna zvěrstva dohromady, neboť naznačovala (...) že tento nový typ zločince (...) páchá zločiny za okolností, za nichž je téměř neschopen pochopit či cítit, že dělá něco špatného." [1]

Karl Jaspers tyto nacistické démonické vlastnosti vnímal jako onu banalitu a říkal, že by tyto vlastnosti měly být vnímány triviálně. "Bakterie mohou vyvolat epidemii, která vyhladí národy, ale zůstanou pouhými bakteriemi." [2]

Ačkoli je nelidskost banální, pokaždé nám připadá jako by byla nepředstavitelná. Jsou to právě války, které umožňují nelidské chování. Zajišťují beztrestnost, díky které se projeví naplno naše skrývané potence ke zlu. Ale zlo není Realitou, není Bohem stvořeným. Augustin (a stejně např. Tomáš Akvinský) nahlíží na zlo jako na nedostatek dobra, jako na špatnou funkci něčeho, co je samo o sobě dobré. Zlo je iracionální, spočívá ve špatném pochopení sebe a smyslu svého bytí, reality. Kořen zla, hříchu, nalezneme v uzavřenosti do svého já (incurvatus in se), v nezřízené sebelásce, jak říkali už pouštní otcové. Křesťanská duchovní cesta vede od této zakřivenosti do sebe, od lásky egocentrické, k lásce pravé. Proto je nutné zkoumat nejen naše vnější skutky, ale především naši mysl (nitro, srdce), kde se skrývá zdroj našich hříchů. ("To však, co z úst vychází, jde ze srdce (...)" Mt 15:18-20). Sv. Augustin říká: "V našem smýšlení (in disciplina nostra) se netážeme pouze po tom, zda se zbožná duše hněvá, ale také proč; ne zda je zarmoucená, ale proč; ne zda se bojí, ale čeho se bojí." [3]

My se teď a tady smíme a můžeme modlit a doufat, že nás Bůh slyší. Každý by měl začít tušit a stále hlouběji poznávat, že Bůh mne nemiluje proto, že jsem lásky-hodný, ale proto, že je Láska. Jaký jsem já? Co mi brání, aby mé činy byly Jeho oslavou, aby rostla má láska k Němu a ke všem, abych byl bezúhonný a svatý?

Mé ego si chce stále něco přivlastňovat: věci, zásluhy, pocty, důležitost, osoby (děti, partnery, přátele), a dokonce i Boha. Pyšně se domnívám, že přesně vím, co je Tvá vůle, co se má a nemá dělat, hlavně pokud se to týká druhých. Počátkem všeho hříchu je má pýcha. Ta pýcha, pro kterou zlí andělé (stejně jako já) dali přednost sobě před Bohem.

Budu-li k sobě upřímný, začnu vidět, že jsem neschopný myslet, chtít a konat pravdivě, dobře a krásně. A přece mne Bůh miluje, neodvrací ode mne svou Tvář, když se mnou mluví. Miluje mne a vyvolil si mne proto, že jednorozený Syn se místo mne nechal vbít na dřevo kříže. A Ježíš Kristus mi dává celého Sebe a tedy Boha, Realitu. Můj úkol je jen jeden: neodmítat.

Otče, zbav mne prosím sebestřednosti, zbav mne chtění dobra jen pro sebe, zbav mne mých předsudků a odsudků. Pomoz mi Otče, jinak v slabosti těla nebo v pýše ducha odmítnu.

[1] ARENDTOVÁ, Hannah. Eichmann v Jeruzalémě: zpráva o banalitě zla. Praha: Mladá fronta, 1995. Souvislosti (Mladá fronta), str. 276.

[2] DIMSDALE, Joel E. Anatomie zla: Tajemství nacistických válečných zločinců. Přeložil Václav Petr. V Praze: Stanislav Juháněk - Triton, 2016, str. 187.

[3] BROWN, Peter. Augustin z Hipponu, s.216.