Překážky duchovního života

Křesťanský duchovní život je dynamický proces (cesta, vrůstání v Krista). Tomáš Akvinský (Suma teologická II-II q. 24 a. 9 co.) hovoří o duchovním zvětšování lásky, které má tři stupně podle různých snah, k nimž je člověk přiváděn zvětšením lásky. Nejprve je hlavní snahou "upustiti od hříchu a odpírati jeho žádostem, jež pudí k opaku lásky".  Dalším stupněm je, když člověk dbá "hlavně toho, aby se v nich láska zvětšením upevnila". Třetím stupněm je snaha "by přilnul k Bohu a jeho požíval".

Dle Órigena začíná růst člověka k duchovní dokonalosti křtem, v němž se rodí v duši Kristus, ale ten roste jen v té míře, jak člověk ve své svobodě nechává růst a rozvíjet ctnosti a kontemplaci. Člověk může nechat v sobě Krista zemřít nebo jen přežívat v anemické podobě, anebo nechat jeho boholidský život rozvinout. (srov. Ventura V.: Spiritualita křesťanského mnišství I.)

V první fázi cesty (via purgativa) je hlavním úkolem pokrok v poznávání sebe. Člověk než nastoupil cestu křesťanské dokonalosti se obvykle nestaral o své nitro, neměl opravdový zájem o to, aby se dokonale znal. Nyní je jeho hlavním úkolem sebereflexí, bdělostí, zpytováním svědomí a rozjímáním pronikat do své duše, aby mohl odklidit co překáží milosti kontemplace. Hledání odpovědí na otázky po své motivaci, poznávání a uznávání své neschopnosti ovládat své myšlenky a poznání své vnitřní nesvobody jsou nutné kroky na duchovní cestě. Ač je tato cesta mnohdy nepříjemná a bolestná, přece: "Je blízko dveří k porozumění, kdo opatrně (pozorně) rozpoznává, na co by se měl tázat, a není daleko od poznání, kdo začal chápat, jak nevědoucí je". (The Conferences of John Cassian, Conference 10, Chapter IX.) 

Překážkou duchovního růstu jsou zlé skryté myšlenky (logismoi), ze kterých vzniká hříšné jednání a které účinně brání kontemplaci. Evagrius Pontský roztřídil logismoi na osm základních, jež všechny ostatní zahrnují:

1. obžerství,
2. smilstvo,
3. lakomství,
4. smutek,
5. hněvivost,
6. akédia,
7. prázdná sláva,
8. pýcha.

Že se tyto myšlenky objevují nemusí záležet na nás, ale jak dlouho se v naší mysli zdržují a jestli dávají do pohybu vášně, to už na nás závisí.  Rozpoznání těchto zlých myšlenek (sebereflexe, bdělost) a cvičení se v rozumném odříkání a zkázňování se, rozjímání a vytrvalost v modlitbě jsou obranou proti těmto myšlenkám, aby neopanovaly naši mysl (srdce) a nepřipravily nás o vnitřní svobodu. 

Na Boha je třeba pamatovat častěji než dýchat. Každý nádech a výdech spojuj se střízlivým vzýváním Ježíšova jména a s pokornou myšlenkou na smrt. Obě tyto činnosti jsou pro duši nanejvýš prospěšné. (Evagrius Pontský)